Diary

Trošku štěstí

12. března 2016 v 22:11 | Lucienne
Zdroje obrázků: weheartit.com

Občas to tak zkrátka je. Vlna optimismu z našeho života zmizí rychlostí tsunami a nám zbydou jen pochmurné dny a nálady. Nemám ráda taková období. Mluvím tady o čase, kdy se na nás sesype veliká hromada starostí a my z toho máme hlavu jak balvan a nemůžeme z toho ven. A pak nás rozčílí už jenom to, že se na nás někdo špatně podívá a nebo se na něco špatně zeptá. Bumho. Další hádka je na světě.

Ani nevím, jak k tomu došlo. Prostě toho najednou bylo hodně. Přijímačky. Problémy v práci. Přemýšlení o tom, jak tam skončím. Scio testy. Stres. Málo vidím přítele. Blbý počasí. Asi špatný hormony nebo co.

Snažila jsem se příjít na to, jak z toho bludného kruhu ven. Být v depresích, to mě moc nebaví. Takže tady pár rád pro vás, co to možná máte trochu podobně.

Vysávač energie

10. listopadu 2015 v 20:00 | Lucienne
Sedím na lavičce před budovou, kam chodím do práce a koukám se na hodinky. Ještě pět minut a musím tam jít. Nechci tam být ani o minutu dřív, něž musím. Jsem demotivovaná a unavená. Těším se, až bude večer a budu moct jít domu...

Tohle jsou mé každodenní pocity předtím, než mám jít do práce. Každý den ta stejná rutina, která mě nebaví a vysiluje mě. Celkově mě Praha začala tak nějak vysávat z posledních kousků energie. Jsem zvyklá na vesnici, na klid, ticho a v rámci možností na milý lidi, kteří se na mě usmějí a slušně pozdraví, když je potkám. Nechci fňukat a stěžovat si, na druhou stranu vím, že musím něco udělat se svým životem, abych předcházela takovýmto článkům.



Už se brzy stmívá, což mi kazí mé plány chodit po práci běhat, protože když přijdu v pět, je už tma. A ačkoli jsem si v Praze našla dobré místo na běhání, není osvětlené. Sbírám veškerou svou motivaci, abych se donutila vstávat ráno o něco dřív, abych mohla zdokonalovat svůj běh a vyčistit si aspoň trochu mysl.
Vím, že někteří z vás, co čtou můj blog, mají zkušenosti s fitky a různýmu centry na cvičení v Praze. Mohli byste mi poradit, kam chodit, za relativně slušné peníze? :-)

Aspoň s jídlem jsem tak nějak spokojená. Vařím si sama, nakupuju si sama, takže mám plně pod kontrolou, co jím, kdy to jím a mám z toho radost. Chtěla bych do svého života vtisknout nějaký nový směr, nějakou motivaci, která by mě plnila optimizmem a energií. Snad se mi brzy podaří ji najít. Začnu tím, že se budu zase více věnovat svému blogu a vám, co se dobroučkých receptů týče. Těším se na to. A časem určitě (tak jako vy všichni) dosáhnu cíle!

Novinky ze světa nestíhavců

6. října 2015 v 20:20 | Lucienne
Zdravím vás všechny!
Konečně se našla ta správná a volná chvíle a já si našla čas na blog, na který každý den myslím. V Praze jsme konečně sehnali byt (aleluja), nicméně pořád s tím máme nějaké problémy, zkrátka nemůže proběhnout nic v klidu.

Jinak už nám začal podzim a s podzimem škola. V životě bych neřekla, že mě angličtina začne takhle bavit, že si sama dobrovolně přečtu knížku v angličtině a už vůbec jsem nečekala, že v Praze potkám tak parádní lidi :-) Podzim si užívám, mám ráda ty barvy všude okolo. Jak to máte vy, máte rádi podzim? Pouštíte draky, nebo něco takového? Slavíte Halloween? :-)
Teď ale už dost o mně a o podzimu, jdu připravit recept na výborné, zdravé lívanečky, zítra se můžete těšit!

Fresh news

14. září 2015 v 20:31 | Lucienne
A už to začalo. Nová škola, nová brigáda. První dojmy jsou smíšené, něco se mi líbí víc, něco míň. Co se školy týče, zatím je mi to sympatické. Učebna, ve které budu následujících 9 měsíců zlepšovat svou angličtinu je útulná, příjemná, s deseti židličkami přesně pro nás. Skupinka spolužáků mi taky vyhovuje, myslím, že jsme si sedli, ale nerada bych něco zakřikla. Anglicky mluvící lektor Jay je vtipálek a je mu krásně rozumět :-) Dojmy z brigády jsou trochu zmatené, pořádně nevím co mě čeká, ale jelikož potřebuju peníze na nájem, pracovat se musí.

Jelikož se nám bohužel zatím nepodařilo v Praze sehnat byt, musím každý den dojíždět. Je to trochu vyčerpávající a Praha sama o sobě ze mě nějakým způsobem saje energii. Praha a vlak, ve kterém musím trávit 4 hodiny denně. Zároveň mě hrozně mrzí, že s sebou nemůžu tahat notebook, abych pro vás nachystala všechny ty nové články a recepty, nad kterými každý den přemýšlím. Tak doufám, že se mi aspoň po večerech poštěstí psát a že se dočkáte nových mňamek, taky přibude článek do fitness rubriky a možná se můžete těšit na nějakou tu recenzi knížek. Taky mám pro vás nachystanou jednu fitness challenge, do které doufám, že se zapojíte :-)

Jinak jsem včera oslavila své dvacáté narozeniny. Celý můj narozeninový den mi nějak nepřipadal..narozeninový. V sobotu přijeli babičky a dědové, slavilo se. Ale téma oslavy najednou uteklo od mých narozenin a přemístilo se k uprchlíkum, kteří právě bloudí někde po Maďarsku. Debaty o nich mě rozčilují, obzvláště, debatuje-li se o nich na mých narozeninách.
Když mi tedy v neděli bylo oficiálně dvacet, strávila jsem den jen se svým přítelem, který mě obdaroval těmi nejkrásnějšími dary a především svou pozorností. Bez něj, bych byla na své narozeniny doma sama.
Teď už je pomalu čas jít spát. Ráno mě čeká další dvouhodinová cesta do Prahy a ještě dnes si musím udělat oběd - kuskus se špenátem, na recept se také můžete v následujících dnech těšít. Mějte se krásně!

PS: Co se takhle zapojit do LOVE yourself challenge? R.G.

Konec prázdnin, nový začátek

30. srpna 2015 v 10:13 | Lucienne
Rozhodla jsem se ve volné chvilce napsat aspoň krátký článek, abych nezahálela. O práznincách jsem neměla tolik času věnovat se blogování a proto mi ani nějak nevadí, že prázniny končí. Protože s prázniny končí i má letní brigáda a já budu mít trochu více času a chuti věnovat se tomuto blogu, fitness, receptům atp. .


Každý z nás si určitě užil poslední prázdninový víkend trochu jinak. Jak mě uvtrdila hudba, která se nesla naší vesnicí celou noc, někteří konec léta oslavili ve velkém, s alkoholem a muzikou, kvůli které někteří - včetně mě - nemohli spát. Já poslední prázdninový víkend strávila v práci..a to včetně dneška. Dnešní večer oslavím s přítelem a jeho rodinou, ovšem nebudeme slavit odcházející léto, ale jeho dvacáté narozeniny :-) Jak poslední dny prázdnin trávíte vy? Patříte mezi ty, co slavili ve velkém a nebo mezi ty, kteří se snažili ještě vydělat posledních pár korun?

Za 14 dní natupuji na jazykovou školu, abych zlepšila své anglické dovednosti. Bohužel se nám zatím nepodařilo v Praze sehnat byt, což už mě trochu štve. Nicméně příští týden se už můžete těšit na plnou dávku článků. Připravuji článek o běhání a taky pár nových fit (a mňam) receptů :-). Všem bych vám ještě chtěla popřát, ať nového školního roku vstoupíte pravou nohou, z vesela a ať dosáhnete těch nejlepších výsledků!

Eat better, aneb příprava na sestavení vlastního jídelníčku

15. srpna 2015 v 20:34 | Lucienne
Hlídat si o prázdninách co jím, jak to jím a kdy to jím je docela těžký. Nechci se vymlouvat, samozřejmě kdybych hodně chtěla, navařím si obědy, svačiny a večeře dopředu, dám je do krabiček a baštím podle potřeby, pěkně pravidelně, pětkrát denně. Ale já jsem tak nějak líná, takže jím co mamka uvaří, nebo co mi dají k obědu v práci a potom celý den přemýšlím nad tím, že jsem snědla jídlo, které mi nedalo žádnou hodnotu. Necpu se vyloženě smaženým jídlem, na to nemám ani chuť, ale stejně si svůj jídelníček představuji trochu jinak - ono přiznejme si, vepřo knedlo zelo není k obědu úplně ideální zdravé jídlo. Hlavně mě štve, že nejím pravidelně, protože si kolikrát neudělám do práce svačinu a potom trpím hlady, přijedu domu večer hladová a sním všechno, co se mi připlete do cesty.
Trochu mě to trápí, protože cvičím (i když v těhlech vedrech to není taková sláva) a pak dám svému tělu něco, co pro něj není to správné. Nejde o to, že bych se cítila tlustá, o to vůbec nejde. Ale už mi nějak není jedno, co do svého těla láduju.

Včera mi tedy hlavou proběhnul šibalský plán. Ve skutečnosti mě k tomu přivedla jedna fitness slečna, kterou sdílím na facebooku. Rozhodla jsem si sestavit jídelníček přesně pro mě. Abyste tomu správně rozuměli, rozhodně to není žádná dieta, nebo tak něco. Vypočítám si, kolik mé tělo potřebuje za den kalorií - to se odvádí od toho kolik vážím, kolik měřím, jak jsem stará, jestli dělám nějakou fyzickou aktivitu, zdali chci zhubnout, váhu si udržet atp. je to trochu složité, ale s trochou trpělivosti uskutečnitelné. Pak si podobným způsobem vypočítám, kolik mám za den sníst bílkovin, sacharidů apod. a podle toho pak mohu tvořit jednotlivá jídla.

Vím, že si to možná představuju moc růžově a že to nebude žádná legrace. Ale opravdu moc to chci. Makám na sobě už přes půl roku, ale rozhodně je snadnější začít pořádně cvičit, než začít pořádně jíst. Jenže jedno bez druhého nejde, když chceme mít nějaké výsledky. Takže zítra se do toho pouštím, doufám, že to dokončím úspěšně a se začátkem září, až budu mít vlastní byt v Praze, začnu pořádnou životosprávu.



Další články, které by tě mohly zajímat:

Lucienne se učí fotit

2. srpna 2015 v 20:06 | Lucienne
Když jsem se znovu rozhodla rozjet tento blog, rozhodla jsem se taky přidávat jen svoje vlastní fotky. Žádné kopie stažené odněkud z internetu, zkrátka a dobře by všechno na blogu bylo originální. Ve své hlavě jsem si začala budovat tuto krásnou představu a začínala jsem si pomalu představovat, co všechno budu fotit, v jakém programu to budu upravovat a jak pak hrdě budu své fotky přidávat do článků. Těšila jsem se.
Mé nadšení začalo pomalu opadat dnešního rána, když jsem se ty super fotky snažila začít dělat. I když mám na mobilu celkem dobrý foťák, věděla jsem, že fotky z mobilu moc kvalitní nejsou, tak jsem šáhla po našem domácím digitálním fotoaparátu a celý den jsem si hrála na fotografa. Zjistila jsem, že můj talent na focení je nulový a že mi k tomu asi ani sebelepší foťák nepomůže.
Ale rozhodně to nevzdám, protože chci mít na svém blogu hezké a hlavně svoje fotky. Chci vám fotit ta úžasná zdravá jídla, která si dělám, abyste na ně dostali chuť a začali si je dělat taky. Takže se v příštím týdnu začnu kamarádit s foťákem a zkusím ze sebe udělat alespoň trochu dobrého fotografa. :-)

Tady máte aspoň malou ochutnávku z mého dnešního fotografování. Knížku "zvol si život jaký chceš" jsem začal číst dneska, vřele všem doporučuji takovýto typ literatury, člověk se aspoň pořádně zamyslí nad svým životem. V černém sešíte bude vznikat většina článků, na které se můžete těšit:-). Krásný zbytek neděle!

Dobré ráno Lucienne

31. července 2015 v 7:48 | Lucienne
Jelikož mám volno, strávila jsem předchozí noc u svého přítele. Můj přítel musel brzy ráno do práce a i přes to, že mám volno, a ráda bych si přispala, musela jsem vstávat s ním. Po rychlé snídani mě odvezl domu (musela jsem si vystačit s jogurtem a lupínky) a jel rychle do práce. U mě doma ještě všichni spali a i mě se nabízela možnost, uvelebit se ještě chvili ve své posteli a za dvě hodiny nenásilně vstát se zbytkem rodiny.


Místo toho jsem se rozhodla pokračovat v rekonstrukci svého blogu. Mám toho ještě dost na práci, abych blog dostala na takovou úroveň, aby aspoň trochu lahodil pohledu mého oka. Chvíli jsem přemýšlela, že ho smažu a začnu uplně od znova -protože blog, který jsem na této doméně vedla předtím, jsem pěkně flákala. Ale bylo mi to líto, tak jsem se rozhodla pár článků umazat a blog úplně celý předělat.
S designem tohoto blogu a i se samotnými články bych si chtěla trochu vyhrát. Grafika blogu je jednoduchá a přesto mám pocit, že dokáže nabít pozitivním dojmem. Jdu se pustit do dalších (už snadných) dodělávek a brzy se můžete těšit na Lucienne a REACHGOAL v plném proudu. Přeji Vám krásné ráno a krásný den!

Pocity z Karlovky

9. února 2015 v 18:05

Jakožto studentka čtvrtého ročníku gymnázia, bych se s vámi ráda podělila o svoje pocity z návštevy Fakulty socialních věd Univerzity Karlovy v Praze - obor mediální komunikce. Někomu přijde zbytečné jezdit na dny otevřených dvěří, ale pokud jste jako já a na stránkách většiny vysokých škol se prostě nevyznáte, den otevřených dvěří je ta nejlepší volba.
První dojem - tahle budova se neliší od jiných v Praze, takže kdyby na ní obřím písmem nebylo napsáno Fakulta sociálních věd, ani nepostřehnete, že kolem ní jdete.

Uvedli nás do tak zvané posluchárny. Čekali byste velkou posluchárnu, kde je nejmíň 300 míst k sezení a kde byste si připadali jako opravdový vysokoškolák? Tak to se proberte, to vás tady nečeká. Posluchárna by se dala nazvat spíš posluchárničkou. Mě osobně to tedy nevadí. Své spolužáky bych tam aspoň měla šanci poznat a nepřipadala bych si jako "ovce v davu". Co je možná výhodou i nevýhodou by bylo, že i učitel by vás po čase měl šanci poznat. Tudíž malá posluchárnička = první plus.
Uvítali nás tři lidi, profesoři. První začala mluvit na pohled velice sympatická postarší pani, na poslech ale trošku vyčerpávající. Co mě zajímalo víc bylo druhé povídání od mladšího pána ze společnosti scio. Pokud totiž máte zájem o tento obor, zkoušte scio se nemáte šanci vyhnout, je prostě povinná. Akorát to stojí dost peněz a když se na školu nedostanete, jsou to 4 tisíce vyhozené z okna. Scio = první mínus. Všechno co jsem se potřebovala o škole dozvědět mi opravdu řekli. Dokonce mi trochu pomohli se zorientovat na internetových stránkách fakulty. Dalším plusem je, že tohle studium je kombinované, takže bych k němu ráda studovala ještě jazykovku. Ve škole bych trávila jen pár dní v měsíci a to zrovna v té malé posluchárně. Jediná představa které jsem se trochu děsila, byly ty židle. Seděli jsme tam necelou hodinu a už to bylo nepohodlné. Představa že bych tam někdy měla sedět od rána do večera mě trošku poděsila, ale jde o zvyk.
Takže pro mě tohle studium asi jednoznačné plus. Nezbývá mi, než se přihlásit na scio a jít směle do toho. Držte palce a pokud se taky chystáte sem, nebo kamkoli jinam, držím já vám. Není pochyby o tom, že dosáhneme cíle!

 
 

Reklama